● Někdy v roce 2008 si jednou takhle sedím v práci a z té nudy mě brutálně napadla povídka. Statečně jsem se bránil, ale nakonec jsem podlehl. Zveřejnil jsem ji na svém tehdejším blogu a byl překvapen, jaký úspěch sklidila. Nikdy jsem moc neuměl se někam cpát, ale přibývající fanoušci ji za mě začali šířit a ukecávat mě, ať napíšu další. Zkusil jsem to a začalo mě to bavit.

● Onou prvotinou byla povídka Jak jsem nastupoval do kánoe. Záhy byla hodnocena na několika literárních serverech i denících, namátkou třeba na Neviditelném psu. Dokonce ji nakladatelství spisovatelky Věry Noskové samo od sebe přihlásilo do literární soutěže. Vyhrála a byla otištěna v knížce Drž hubu a pádluj! ►
● Na úplnou prvotinu celkem slušný úspěch, řekl jsem si a pod tlakem fanoušků a množících se nabídek z internetových magazínů i tištěných časopisů zahájil svou „kariéru kreténského spisovatele“. Proč kreténského? Inu, protože by mě hanba fackovala, kdybych se označil za skutečného spisovatele (viz Zpověď uměleckého kreténa).
●  Zde je tedy první cyklus humorných povídek z mého života, o mých trampotách, úspěších i neúspěších na poli uměleckém, sportovním, vynálezeckém i milostném. Narozdíl od následujících cyklů je lehce retro, v duchu vzpomínek na mé mládí, kdy jsem ještě žil ve své krásné rodné zemi…

Dobrou zábavu!