Zlámal jsem si styloid a scaphoid, což jsou nějaké latinsky pojmenované součástky v zápěstí. Hloupě paralyzován si proto opět užívám výdobytků civilizace a mám čas na starý dobrý gaučing a filming. Shlédl jsem pár velmi dobrých kousků, ale tradičně mě k recenzi vyzval film jak jinak než rozporuplný.

Kde jsou ty časy jedničky, kdy se na nás s rukou permanentně na tlačítku ‚forsáž‘, poprvé vyřítili Vincek Nafta, Pavlík Chodec, Míša Rodrigejzová a další sběratelé bločků za rychlou jízdu. Tehdy to bylo něco nového, co mělo dusíkem zvýšený tah na branku. Dnes už je to jen nastavovaná kaše. Poslední z dílů, které jsem přetrpěl, byla snad trojka nebo čtyřka a tak jsem byl zvědav, kterým směrem se tato nitrosága posouvá dál. Nikam. Ale nepředbíhejme.

Film je bezpochyby politicky korektně obsazen. Pěkně pospolu tu hrají běloši, černoši, žluťoši, hnědoši a nezařaditelný Džonsonovic Dwenda. Šestka je vyvážena i genderově. Drsným chlapům tu sekundují drsné ženy, které se jenom bijí, střílí, závodí, mezi urputně semknutými rty bez úsměvu cedí úsečné drsoňské hlášky a vůbec dělají vše pro to, aby v nich nezbylo už nic ženského.

Kupříkladu známá hispánská bitkařka Míša, která bezpečně z prvního místa vévodí hollywoodské databázi militantně vyhlížejících typů, se místo s pochvou na ptáky, už narodila s pochvou na kvéry. Takže pokud pánové tam dole nemáte pancéřovou pěst, tak vám Míša asi těžko dá. Jedině tak přes držku.

A jelikož zde castingem procházejí pouze hošani, co si do prsních svalů připichují synthol a dívky jsou tu od přírody plochodrážnice, tak je v dalších dílech od sebe již bezpečně nerozeznáme. Tudíž film je v duchu doby i v tomto směru v pořádku. Feministky budou spokojeny.

Jediná šukézní kočička, které se v hrudních partiích sympaticky nadouvá neprůstřelná vesta, je Dwendova rozhoďnožka a podržpuška seržantka Mejkpísová v podání skutečné profesionální ranařky Džíny Karáno. Bohužel se z ní vyklube kolaborantka (proč mě vždycky nejvíc přitahují potvory?) a je v závěru filmu terminována. S drsňáckou hláškou „Wrong Team, Bitch!“  ji ze dveří vzlétajícího a zároveň přistávajícího Iljušinu harpunou do prsou odbaví právě naše pancerfaustová Míša. Chovám však naději, že ji v některém z desítek příštích pokračování scénáristé tradičně nechají obživnout, takže ještě bude mít šanci ty kozy ukázat.

Také si znovu užijeme spoustu otřepaných Vinckových keců o pseudorodině, za které by film jistojitě získal Oscara v kategorii ‚Klišé‘, kdyby taková existovala.

Namátkou opět vybírám několik neuvěřitelných momentů, které způsobily pokles mé sanice a kvůli úžasem narušené koordinaci pohybů jsem se slanými tyčinkami namáčenými v nutelle trefoval místo do úst do nosu:

1) Létající auta z Kobry 11 jsou tu zahanbena a překonána hned o několik tříd. Minimálně Kobra 1111.

2) Vzletová dráha tamního vojenského letiště měří asi 60mil, ale možná, že ještě o pár stovek mil více. (vypočítáno odhadem dle rychlosti letounu a délky příhod, které se v něm během rozjezdu stačí udát.)

3) Fascinující, jak každá holka, která tu vleze, respektive z letadla přesně seskočí do jedoucího džípu nebo 70tunového rychlotanku Ferrari, okamžitě a neomylně ovládá ten který supermoderní zbraňový systém a přesně ví, který čudlík stisknout (a že jich tam je, jak na ploše nejnovějšího iPhonu!). Že já blbec si v dětství četl pod peřinou Čtyřlístky! Kdybych raději studoval manuály satelitních naváděcích systémů jako tyhle holky, mohlo ze mě také být něco pořádného.

4) Dwenda s Vinckem soupeří, kdo ve vyšší rychlosti bez škrábnutí vyskočí nebo vypadne z jedoucích či letících dopravních prostředků a kolik v letu ještě stihne přesně trefit padouchů. Brus Vyhryz si jen hryže nehty závistí, Batman si drbe pryžové ucho a pánbůh si rve peří z hlavy, co že to na té Zemi vytvořil za pošahaný endemit.

5) Novinkou, kterou jsem v kinematografii ještě nezažil, je vystřižení a použití scény z úplně jiného filmu. Ne, nejedná se jen o vykrádačku nápadu – zde na nás z ohnivého inferna opravdu vykráčí nepoškozený rtuťovitý Terminátor T-1000 s uploadovanou podobou Vincka Nafty! Úžasné!

6) To vše korunováno buldozerovou formulí, nastřelovacími autočipy z vietnamské tržnice, nepravděpodobným modelem pravděpodobnosti, fyzikou postavenou na hlavu a nekomentovatelným panem Vajíčko s odbarveným tělem Hulka.

Celé to dětinsky prvoplánové divadýlko si ale své fanoušky určitě najde a přifoukne nedozrálé ego zejména majitelům steroidových svalů, gumových hlav, zakrslých pindíků a vesnickým pilotům zuřivých Šáde 105 s trestnou lavicí přitlučenou hřebíky na zadní víko motoru v duchu ryzího vidletuningu.

V každém případě ale film rozhodně nevypínejte hned po zatmívačce! Tvůrci nám ještě prozradí, na koho se můžeme těšit v sedmičce. Účast již přislíbil Jásoň Statistická Šunka, prosakují ale i jména jako Štefan Sekal, Žán Klouda, Rytmus, Luděk Sobota, Vetřelec, Vochomůrka a možná příjde i kouzelník!

Předem jsem věděl, že půjde o typické popcorn movie a tak jsem mozek přepnul do standby režimu a běžet nechal pouze senzory a trávicí software pro připravenou mísu vybuchlého kukuřičného semene. Mám rád Liama Neesona a tak jsem chtěl vidět, za co bere prachy, když zrovna nehraje Michaela Collinse.

Battleship je zábavný zbytečný mix Dne nezávislosti a dalších asi šesti set obdobných filmů. Archetyp mladého hrdiny-průseráře hoblujícího krásnou dceru starého hrdiny-kápa, je zase vyčórován z Armageddonu. A tak dál a tak dál… Tedy nic převratného, nic nového, nic, proč byste film měli skouknout ještě jednou.

Nesympatický hlavní hrdina v podání kanadské playmate Taylora Kitsche, by lépe zapadl do klubu bukanýrů ve filmu Irréversible, kde by mu za trest za jeho neherectví hasičákem rozkřápla ciferník Monica Bellucci. Alespoň by tvůrci viděli, jak má vypadat kočka ve filmu. Zde ji ztvárňuje Brooklyn Decker – syntetická bárbína evidentně ze Silicon Valley, která má v sobě asi tolik sex appealu jako teplá okurka v Big Macu. V každém soudobém akčním trháku nezbytnou drsnou vojačku (jak by řekl Dan Landa: zelenou krávu) v tomto filmu hraje další lákadlo, prý slavná a populární Rihanna, což stejně nevím, kdo je.

Všechny dvě herečky zřejmě ze společného prkýnka ve filmařské maringotce chytily nějaký zánět dolních cest píchacích, takže milí obšourníci nečekejte ani žádnou erotickou scénu, která by ten velkolepý předražený průšvih snad mohla zachránit.

Z ojedinělých výraznějších momentů vybírám:

1) Vzteklé motorové jojo, které ohnivě žhne jako přední kolo Ghost Ridera a dokáže za půl minuty rozcupovat torpédoborec na tři půlky. Z nějakého záhadného humánního důvodu (rozšmelcování dítěte by v US-filmu neprošlo) však vynechá desetiletého baseballistu, se kterým se ocitne tváří v tvář. Respektive tváří v rotující kusadla ukovaná z lawrencia. Jeho operační systém Windows 3.11 mu po 20 sekundách dramatického rozhodování správně vyhodnotí klučinu jako neškodného a tak jojo zařadí jedničku, efektně zahrabe na místě a zmizí v dáli.

2) Parta veteránů z války severu proti jihu, teď už konečně na penzi. Tito geronto-mariňáci dokáží během pár minut proměnit 70leté neprovozuschopné plovoucí muzeum U.S.S. Missouri v plně funkční analogový postrach emzáků, se kterými silou páry, střelné bavlny a driftem na kotvě, třeskutě zatočí.
Tato speciální jednotka Důchod Force nastupuje na scénu v obligátně zpomalené V-formaci za vřeštění kapely AC/DC, což byl pro mě nejsilnější moment filmu. Zřítil jsem se z gauče a v hysterickém chechtotu si předními zuby prokousal plovoucí podlahu tak, že z ní vytekla voda a už plovoucí není.

3) Když se zdánlivě mrtvému ufounovi (ne)čekaně otevřelo ještěrčí oko, vyděsilo mě to tak, že jsem si musel na uklidnění dát další wasabi Pringles pod jazyk. Jinému z těch vesmírných šlaků tam rozmlátí ježatou hubu beznohý černoch s hůlkou, který je se svými kyberprotézami kapitola sama o sobě.
Na své si vůbec přijdou příznivci transformerů u záběrů bitevních lodí mimozemšťanů, které sice neumí létat, zato překvapivě pěkně skáčí žabky po hladině Pacifiku. Také sami marťani z planety G překypují rozkládacími serepetičkami i rotujícími a hrůzně zvonícími zbraněmi. Z každého místa na jejich skafandru vylézají nože Victorinox s nejméně osmdesáti funkcemi.
Trochu mi vrtala hlavou záhadná logika mimozemské ergonomie, když jsem se u designu helmy snažil rozluštit smysl mohutné traverzy umístěné přesně mezi očima aliena. Později mi došlo, že je to proto, aby téměř neviděli a tím férově zmenšili handicap zaostalejších pozemšťanů v existenčním souboji na život a na smích.

Režisér Peter Berg v dětství utrpěl vážné poranění hlavy, když mu na ni z police spadl dřevěný kačer. Později si šukáním sestřiček v nemocnici Chicago Hope z mozku vyjebal i ty poslední funkční neurony a protože se tak stalo v Americe – Zemi svobod, tak neskončil v Mental Hospital, ale jeho duševní retardaci zužitkoval Hollywood a výsledkem je tato BitevníSrač*a.

A protože pupkáč Steven už na amerických válečných lodích lámat ruce, házet sekáčky na led a vyhazovat mikrovlnky do vzduchu snad nebude, tak už není třeba zabít Seagala, ale nyní „Je třeba zabít Berga!“.